Břetislav Sobek
- Počet článků 43
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 551x
Seznam rubrik
Břetislav Sobek
Stopování přes BENELUX, Británii + Německo (8)
5 zemí (Británie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo) Prostředky přepravy: stopování (600 km) přes Británii, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko a Aachen + bus, vlak, trajekt (+-200 km) a spolujízda přes blablacar
Břetislav Sobek
Stopování přes BENELUX, Británii + Německo (7)
5 zemí (Británie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo) Prostředky přepravy: stopování (600 km) přes Británii, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko a Aachen + bus, vlak, trajekt (+-200 km) a spolujízda přes blablacar
Břetislav Sobek
Stopování přes BENELUX, Británii + Německo (6)
5 zemí (Británie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo) Prostředky přepravy: stopování (600 km) přes Británii, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko a Aachen + bus, vlak, trajekt (+-200 km) a spolujízda přes blablacar
Břetislav Sobek
Stopování přes BENELUX, Británii + Německo (5)
5 zemí (Británie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo) Prostředky přepravy: stopování (600 km) přes Británii, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko a Aachen + bus, vlak, trajekt (+-200 km) a spolujízda přes blablacar
Břetislav Sobek
Stopování přes BENELUX, Británii + Německo (4)
5 zemí (Británie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo) Prostředky přepravy: stopování (600 km) přes Británii, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko a Aachen + bus, vlak, trajekt (+-200 km) a spolujízda přes blablacar
Břetislav Sobek
Stopování přes BENELUX, Británii + Německo (3)
5 zemí (Británie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo) Prostředky přepravy: stopování (600 km) přes Británii, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko a Aachen + bus, vlak, trajekt (+-200 km) a spolujízda přes blablacar
Břetislav Sobek
Stopování přes BENELUX, Británii + Německo (2)
5 zemí (Británie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo) Prostředky přepravy: stopování (600 km) přes Británii, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko a Aachen + bus, vlak, trajekt (+-200 km) a spolujízda přes blablacar
Břetislav Sobek
Stopování přes BENELUX, Británii + Německo (1)
5 zemí (Británie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo) Prostředky přepravy: stopování (600 km) přes Británii, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko a Aachen + bus, vlak, trajekt (+-200 km) a spolujízda přes blablacar
Břetislav Sobek
Počítačové sítě 4
Tento seriál pojednává o počítačových sítích pro obyčejné lidí, kteří nemají žádné či minimální znalosti o počítačových sítích.
Břetislav Sobek
Počítačové sítě 3
Tento seriál pojednává o počítačových sítích pro obyčejné lidí, kteří nemají žádné či minimální znalosti o počítačových sítích.
Břetislav Sobek
Počítačové sítě 2
Tento seriál pojednává o počítačových sítích pro obyčejné lidí, kteří nemají žádné či minimální znalosti o počítačových sítích.
Břetislav Sobek
Počítačové sítě 1
Tento seriál pojednává o počítačových sítích pro obyčejné lidí, kteří nemají žádné či minimální znalosti o počítačových sítích.
Břetislav Sobek
Já
Ráno vstanu, jdu si vyčistit zuby. V kuchyni si namažu krajíc chleba marmeládou, sním ho. Beru batoh, odcházím, čekám na výtah z 11 patra. Utíkám na zastávku, dorážím do práce. Usednu na své pracovní místo, zapnu počítač. Pracuji, rozesílám práci ostatním. Své kolegy neznám, kontaktují mě přes elektronický komunikační nástroj. Jdu na záchod, vedle mě stojí lidé, neznám je. Jdu zpět na své pracovní místo. Jdu na oběd, kolem mě jsou lidé, mám strach je jich na něco zeptat, mluvit se smí pouze přes elektronický komunikační nástroj. Odcházím z práce, přijdu domů. Sleduji televizi, říkají, že to jde z kopce, zase další aféra. Ulehnu, spím.
Břetislav Sobek
Pohádka o dvou sýrech
V krásné zemi za desatero horami, desatero řekami a desatero loukami bylo město, zde vyhlášená výrobna sýra, která zde byla po staletí. Vše zde nesmírně dobře klapalo až jednoho dne se před branami tohoto malebného města objevil mladý hoch, který přinesl zprávu o sýru, který byl lepší, chutnější. Pln nadějí vstoupil do města. Majitel velké sýrařské výrobny s dlouholetou tradicí ho tedy pozval k sobě, s tím, že se velmi zajímá a o jeho sýr a že mu poskytne pomoc. Mladý muž ho tedy navštívil. Přinesl onen lahodný sýr. Otevřel dveře a majitel velké sýrařské firmy mu vystřelil mozek z hlavy a sýr si dal do svého šuplíku. Život šel dál a lidé dále jedli sýr velké sýrařské firmy.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Nezastavitelný (18)
Po půl roce zpět v tomto impozantním městě. Pro mě známé místo, kde se cítím jako doma, když procházím uličkami, nasedám na tramvaje, přecházím mosty přes monumentálně velký Dunaj, vybavují se mi vzpomínky na půlrok stravený na tomto místě. Půl rok, který zásadně změnil mé chápání světa a všeho kolem mě. Místo kde jsem potkal lidi z celého světa a vyslechl jak to vidí oni, poznal jejich kultury a zjistil, že mezi námi zase není takový rozdíl a jsme spolu schopni vycházet. Místo, kde jsem poznal spoustu báječných žen. Všichni tito lidé mě inspirovali. Na konec přidám rčení, které vyslovil Kanaďan, kterého jsem potkal:
Břetislav Sobek
Ukrajina - Člověk, který mě zachránil (17)
První nás čekal s Australanem vlak do Oděsy, kde on zůstává, ale já jedu dál až do Užhorodu. Ve vlaku jsme potkali mladého kluka, který začal včelařit, dokonce i bez zázemí úctyhodné. Když jsme dorazili do Oděsy, rozloučili jsme se a každý pokračovali ve své cestě skrz cizí země. Můj další vlak jede až v sedm večer. Nejdelší cesta vlakem v mém životě, 18 hodin, celkem 1100 km. Ukrajinské železnice jsou výborné. Je to rozhodně nejlepší způsob přepravy, ale necestujte 3. třídou. Minimálně polovina vlaků jsou plackart čili na spaní ze vším komfortem, ale doporučuji si vzít spodní postele. Do odjezdu zbývalo ještě dost času a tak jsem se já a Yana vydali na pláž. Naposledy jsem pocítil ten mořský vánek, který vás nabádá koupit si loď a stát se novým objevitelem nebo aspoň námořníkem na některém z místních plavidel. Čas v tomto okouzlujícím přímořském městě vypršel. Vydali jsme se na stanici, odjezdová tabule mi bez skrupulí oznamuje, že můj vlak za chvíli odjíždí. Ale já tu chci ještě chvíli zůstat v objetí Yany a dívat se do jejích očí, bohužel čas je něco co se nám ještě nepodařilo změnit. Je to neúprosná veličina, které jsme součástí, proto s ním musíme hospodařit tak, aby až budeme na sklonku života mohli pronést „Tento život stál za to, nebuďte smutní, v dalším světě na mě čeká místo mezi lidmi stejně tak milujícími a významnými jako v tomto životě“
Břetislav Sobek
Ukrajina/Moldavsko - Pokoutný prodavač (16)
Moldavsko, Chișinău, hostel - Na hostelbookers bylo napsáno i se snídaní, nuže čekal jsem něco více než cornflaky s mlékem. Další den se mě ten pracovník v hostelu dokonce zeptal „a co snídaně?“. Hlavní město Moldavska, Chișinău, se skládá z hlavní třídy Stefan cel Mare dlouhé 5 km. Prošel jsem ji tam a zpět, je zde parlament a socha Stefana cel Mare. Odpoledne jsem se potkal s Anou, která mi pomohla koupit lístek nazpět do Oděsy na další den. Mezitím si musela odskočit do práce a tak jsem si sedl do kavárny, kde vedle mě seděl syn s matkou. Shodou náhod zrovna do kavárny vtrhl takový ten prodavač, co rozdává různé ptákoviny na stůl. Můžete si rozmyslet zdali chcete či ne. Na stůl mi položil klíčenku usmívajícího se smajlíka a shodou okolností jsem zrovna v peněžence měl jenom 200 lei, to všechno mě vedlo k tomu se jich zeptat zdali nemají drobné a tak jsme se dali do řeči. Zrovna podal přihlášku na univerzitu, jeho máma se vdala za Řeka a žije v Řecku.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Srp a kladivo (15)
Poslední den v Oděse, můj autobus odjíždí ve 12:50 směrem do Chișinău (Kišiněv), hlavního města Moldávie. Spolu s Andrim jdeme na autobusovou stanici, hledáme autobus, takový ten cestovní, klimatizovaný. Tedy jenom já jsem si to myslel, ale jediné co se před námi vynořilo byla maršrutka, minibusík. Ano to byl ten bus v kterém pojedu 200 km. Rozloučil jsem se s Andrim a autobus vyjel. Zanedlouho jsme dorazili k hranici, jelikož jsme ale přes ni projížděli dvakrát, hádám, že poprvé to bylo přes separatistické Podněstří. Část Moldavska, která vyhlásila samostatnost nad Moldavskem, která má vlastní měnu, sochu Lenina v hlavním městě Tiraspolu a srpy a kladiva kam se podíváš, dokonce i ve vlajce je srp a kladivo. Prý to celé vlastní jeden podnikatel. Z bankomatu si tam nemůžete vybrat, jelikož jejich měna de-facto neexistuje. Prostě takový skanzen SSSR. Na hranicích nás kontrolovaly (na Moldavských i Podněsterských) celníci s kulomety v rukách. Na druhé dokonce museli dva vystoupit. Řekl bych, že něco pašovali, vypadali jako drogoví dealeři. Prvních pár kilometrů nás čekala cesta, kde řidič musel kličkovat mezi dírami, jinak jsem si jist, že by nám kolo určitě upadlo. Dále už to bylo lepší. Vedle mě seděla francouzska, která je 10 měsíců na dobrovolnickém programu v Moldavsku. Doporučila mi navštívit pár míst a dala mi pár dobrých tipů ohledně Moldavska. Zanedlouho jsme se začali přibližovat k hlavnímu městu. Nejdříve jsem se musel zeptat zdali je to opravdu hlavní město, protože první dojem byl vesnice, všude kolem vás se mihotá prach a dává vám to dojem nějakého afrického města. Na zastávce se potkám s Anou, která mi pomůže najít hostel a vezme mě do restaurace. Ve středu města už to vypadá jako ve městě. Procházíme nejdelší třídou, Stefan cel Mare, která měří 5 km. Stefan byl vládce v Moldávii a cel Mare znamená veliký nebo oslavovaný nebo tak něco. Na počest každé bitvy, kterou vyhrál, nechal postavit kostel. Dnes jich tu je 30 až 40. Dorazíme do tradiční restaurace, kde si objednáváme, včetně vyhlášeného vína. Vína z Moldavska jsou považována za nejlepší na světě a tak se tedy o tom musíme přesvědčit. A opravdu! I přes poznámku Any, že nepatří k nejlepším, bylo výborné. Moldavané mluví rumunsky. Rumunština zní jako mix italštiny, francouzštiny a dalších románských jazyků.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Zkorumpovaní policisté (14)
Hned z rána okolo deváté jsem vyšel na pláž, kde jsem se potkal s Yanou. Po pár hodinách relaxace jsme se každý vydal domů . Já šel navštívit muzeum voskových figurín jak slavných ruských spisovatelů tak i Asterixe či hollywoodských filmových hvězd. Pohled do jejich očí mě zároveň děsil a zároveň udivoval jak neskutečně reálné tyto figuríny jsou. Chvíli jsem čekal, že na mě mrknou a já omdlím strachy, uteču a nebo jsem prostě jenom viděl příliš mnoho amerických filmů. K večeru jsme se já a Yana vydali na procházku kolem moře s ochuceným pivem a gin/tonikem. Lehli jsme si na pláž a pozorovali hvězdy. Při cestě na pláž nás zastavili dva zkorumpovaní policisté, kteří chtěli vidět můj pas s razítkem průchodu hranic, ale já měl jenom kopii. Prostě si řekli o peníze, ale Yana to ukecala a na konci jsme si podali ruce. Yana říkala, že je úplně jedno jestli mám či nemám vše v pořádku. Stačí zaplatit a vše je v pořádku. Když nezaplatíte tak vás mohou dát na jeden den do vězení. Pro zajímavost požadovali 100 hřiven, tj. Asi 175 kč. Yanu jsem doprovodil domů a pak se vydal ve směru hostelu.
Břetislav Sobek
Ukrajina - „Čím více jazyků umíš, tím vícekrát jsi člověkem“ (13)
Ráno nás probudil sluneční svit, bez kohouta. Nicméně není to tak jako v pohádkách, že by kohout kokrhal jenom ráno, je to spíše takový pokažený budík, který kokrhá a nedá se vypnout. Dali jsme šálek ranní kávy a vydali se do města. Zde nás čekala Olga, Andriho kamarádka, která s ním studovala v Budapešti. Oděsa má spíše ráz přímořského moderního města západního stylu. Není zde tolik památek, ale je to krásné město připomínající mi Dubrovník, které je pokladem mezi městy. Jako drahokam na prstenu vaší ženy, kterou milujete pro ty malé chybičky, které má, které si budete pamatovat po celý život a při pomyšlení na ní se vám vybaví to nezapomenutelné co jste spolu prožili. Knihu svého života, kterou jste spolu napsali.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Škaf (12)
Ráno jsem si prohlídl zbytek Kyjeva a setkal se z Andrim. Spolu jsme studovali půl roku v Budapešti. On sám tam studoval po 2 roky. Dali jsme oběd a vyrazili na nádraží, kde nás čekala osmihodinová cesta vlakem do Oděsy, ukrajinské riviéry. Možná to zní dlouze, ale vlakem je to 650 km. Andrij měl jiný vagon a tak jsem seděl s lidmi, kteří cestovali do Oděsy na dovolenou a také fyzikem z Kyjeva co jel domů. Po příjezdu na nás čekala Yana (Jana), neustále se usmívající, která zná každý koutek nočního života v Oděse. Dovedla nás do hostelu a pak jsme vyrazili do jejího oblíbeného baru, škaf (v překladu skříň). Perfektní oldschool podnik s červenými sedačkami, LP-íčka na zdech, sem tam starý psací stroj. Šedesátky, sedmdesátky, Pulp Fiction, ale bez plachtících negrů ze 4. patra. Poté míříme k moři, černému moři. Nic jsme neviděli v dáli, protože už byly dvě hodiny ráno. Ale stále šly vidět silné vlny minimálně dva metry vysoké, které se o vás rozbíjejí. Vy se jim snažíte odolat, ale stejně neuspějete, místo toho to s vámi míchá jako v pračce. Teď když vím jak se cítí prádlo v pračce......říkám, že je to epesní, takový malý kolotoč. S Yanou jsem stál na molu a při pohledu do jejich očí, které byly jako měsíc odrážející se na hladině rozbouřeného moře, jsme se políbili. To byl můj poslední dojem ten den a pak jsme se vydali domů, protože jsme byli zničení.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Černobyl (11)
V 9 hodin jsme se shromáždili na Majdanu a náš vedoucí, Igor, nám dal papír s instrukcemi, že se nemáme ničeho dotýkat, nic vynášet, mít dlouhé rukávy a rifle a uzavřené boty. Spolu se mnou cestovali také tři s Walesu, jeden z Kanady, jeden z Nového Zélandu, který aktuálně žije v Dubaji a dva z Dánska. Na otázku zdali pijí více než Rusové nevěděli co mají odpovědět. Cestovatel z Nového Zélandu ve svém životě navštívil 53 zemí světa, včetně nedávno Afganistánu, kde měl vlastního řidiče, tlumočníka a ochranku s kalašnikovem. Cestoval i dva týdny skrz Kyrgyzstán. Ukazoval mi fotky, opravdu krásné, fotky jako z National Geographic, opravdový nefalšovaný dálný východ se vším všudy i s turbany.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Zlatý bochník (10)
Zaslechl jsem, že z residence bývalého ukrajinského prezidenta, Viktora Janukovyče, se během pár měsíců stalo muzeum korupce a věc jako zlatý chléb zní rozhodně zajímavě. Takže metrem na konečnou a pak maršrutkou do residence. Nemohl jsem to najít a dvě Ukrajinky mi pomohly a dovedly mě až k minibusu. Poděkoval jsem jim a za nedlouho jsem byl v residenci tohoto prohnilého a zkorumpovaného politika. Tak špatného, že by mu v pekle řekli ať se vrátí na Ukrajinu a nechá se ztrestat občanskou vůlí. Myslím, že by ten déšť dlažebních kostek nevydržel. Musím ale poznamenat, že si žil dobře, dokonce tam měl i sloupy ze starověkého Říma či vlastní ZOO. Přesně to je to místo, kde se schází ta chátra, kterou si zvolili a nechá si to platit penězi obyčejných občanů. Ono skoro všichni Janukovyčovi politici utekli do Ruska. K večeru jsem se vydal na besedu s nějakými ukrajinskými hudebníky, kde jsem se potkal s lidmi z CS meeting z minulého dne. Ničemu jsme nerozuměli, ale bylo to na terase mrakodrapu s výhledem na celé město. Do vlasů vám vál vítr a vy jste s espressem poslouchali něco, čemu nerozumíte. I přesto to bylo uvolňující, jako když sedíte v lehátku, díváte se na západ sluce a kolem vás se prohání severní chladnější vítr. Když to skončilo, vyrazili jsme do tajného baru, kde z venku vidíte jenom škaredé ocelové rezavé dveře. Zaklepat, tajné heslo a pustí vás dovnitř. Uvnitř vás čeká bar, dva fotbálky a playstation 4. Tím jsme zakončili tento den.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Východoslovanská princezna (9)
Hned z rána jsem se vydal na procházku Kyjevem, kterou mi doporučil majitel hostelu. První procházím parkem Tarase Ševčenka, ukrajinského básníka. Pak se dávám na cestu Volodymyrskou ulicí, kde míjím chrám sv. Sofie. Tento chrám byl založen v roce 1037 knížetem Jaroslavem Moudrým, který je zde v hrobce. Dále se přede mnou vynořuje kostel sv. Ondřeje s mnoha věžičkami. Prakticky každý kostel tady má mnoho věžiček a věží, občas si připadám jako v pohádkách o sultánech a princeznách. Už jenom Aladin a létající koberec. Hlavní důvod proč jsem šel přes celé město bylo navštívit muzeum Černobylské katastrofy. Než jsem tam dorazil, myslel jsem si, že to se mnou nepohne. Ale ve skutečnosti je to jedno z nejděsivějších muzeí, které jsem viděl. Na zdech fotky obětí, záběry při odklízení katastrofy, obrázky novorozeňat postihnutých nemocí z ozáření. Tento děs bych přirovnal k tomu když spíte a máte pocit, že vedle vás někdo je. Vy se snažíte probrat, snažíte se pohnout, ale nejde to. Když si myslíte, že jste se z té noční můry probrali, ocitnete se jenom v jiném snu a vedle vás pořád stojí ta neznáma osoba. K večeru jsme se dostali na CS setkání. CS znamená couchsurfing, webová stránka pro cestovatele. Bylo zde neuvěřitelné množství lidí z celého světa. Sebou jsem vzal také dva spolubydlící, Jihokorejce a Němce, kteří také cestují. Opravdu jsem nečekal, že na takové setkání může přijít tolik lidí, neuvěřitelné. Byla tam i jedna Ukrajinka z Kyjeva, opravdová východní princezna, po které by toužil jakýkoliv bohatý zápaďák a odvezl si ji domů jako nevěstu. Tam jsem se také dozvěděl, že tu opravdu lidé jezdí proto, aby si našli ženu. Nevidím se, jenom když vyjdete ze dveří, už před vámi stojí nějaká krásná Ukrajinka. Slovo na závěr „Ukrajina je země boršče a krásných žen“.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Kyjev, matička Slovanů (8)
Ráno jsem se dal do řeči se svými spolubydlícími. Dva reportéři, kteří pojedou do Doněcka a Lunganska, kde probíhají boje proti vzbouřencům. Ukazovali mi pár fotek od spolupracovníků a řeknu vám, tohle byste vidět nechtěli. Jestli si myslíte, že Putin je rozumný vůdce, tak není, nenechte se přesvědčit našimi médii. Kdyby v Doněcku ležely mrtvoly vaší rodiny, jsem přesvědčen, že byste Putina neobdivovali. Nenechte se obelhat našimi médii, nebuďte líní hledat informace, neinformovanost a nevzdělanost je ta nejhorší věc, nenechte sebou manipulovat neobjektivními médii! Prozřete!
| předchozí | 1 2 | další |
