Neuvěřitelná zkušenost v neziskovce Sfera international (I.)

První ze série článků o mé zkušenosti dobrovolníka, učitele digitálních dovedností v Bitole v Severní Makedonii v neziskovce Sfera international. Zjistěte, co jsem získal a jak jsem ztratil iluze o fungování neziskovek.

 

Úvod

Tento článek je první ze série článků, které pojednávají o mé zkušenosti dobrovolníka v Bitole v Severní Makedonii v neziskovce Sfera international. Celková délka této dobrovolnické mise byla 8 měsíců, ale reálně jsem tam zůstal 4 měsíce a to z důvodu neshod v komunikaci mezi mnou a jejím šéfem, Milchem Duli, byrokratickými překážkami při vyřizování víza a jejich skrytému zájmu, o kterém budeme v této sérii polemizovat.

Tato dobrovolnická mise byla realizována skrze program Evproský sbor solidarity (European Solidarity Corps), který je financován z fondů Evropské unie.

Před rokem, poté co mi zrušili pracovní místo a propustili mě, jsem přemýšlel co dále se životem. Práce obchodníka v kanceláři mě nějak extra nenaplňovala. Vždycky mě vnitřně uspokojovalo ostatním lidem dávat návody jak řešit různé problémy a provádět osvětu.

Účastnil jsem se pohovoru na učitele střední školy v Brně, kde se nakonec rozhodli práci přidělit již stávajícím učitelům. Dnes jsem za to rád, neboť až zkušenost lektora (učitele) v Severní Makedonii mi dala náhled na náročnost přípravy předmětů. Zjistil jsem též, že předtím, než učitel může začít učit, musí mít důkladné znalosti vyučovaných předmětů. Kdyby to tehdy náhodou vyšlo, nebyl bych schopen plnit své povinnosti. Mé znalosti předmětů, které mi tehdy nabídli na vyučování byly z mé strany velmi nízké.

Zvolil jsem jinou variantu. Vybral jsem si vyrazit jako dobrovolník – učitel, do zahraničí. Bral jsem to též jako zkoušku svého charakteru, zdali jsem schopen být učitelem.

Po hledání a jednom pohovoru, kde jsem byl jediným kandidátem, jsem se rozhodl jet na ESC misi s názvem „Digital Competencies 4 All,“ organizovanou neziskovkou Sfera international.

Původní náplní této mise bylo učit znevýhodněné děti digitální kompetence v místních školách. Misebyla vypsána pro dva dobrovolníky. Jeden bude učit kreativní dovednosti jako Canva.com a/nebo Adobe Publisher. Druhý dobrovolník naopak budeučit Microsoft Office a základní ovládání počítače.

Vybral jsem si kreativní směr, neboť fotografuji a měl jsem k tomu blíže.

Příjezd a první týden

Po příjezdu, 1. 8. 2021,mě měl někdo ze Sfery vyzvednout na autobusovém nádraží, nicméně nikdo nepřišel. Až po pár hodinách bombardování zprávami přes Fb a LinkedIn se mi někdo ozval, Kristian. Přijel pro mě. Při čekání na nádraží jsem si říkal, že kdyby nikdo nedorazil, šel bych si najít hostel.

Kristian mě vzal do bytu na Solunske 105, dal mi klíče a odešel. Další den ráno jsem se vydal do kanceláře, ale nikdo tam nebyl. Odpoledne si mě převzala Jevgenija, zaměstnanec Sfery. Společně jsme se vydali na kávu. Bylo mi oznámeno, že po zbytek týdne nemusím nic dělat a mám se aklimatizovat.

 

První setkání s velkým šéfem

Mé první setkání s Milchem Duli (dále Milcho) bylo v kanceláři v pátek prvního týdne nebo další týden v pondělí. Seznámil jsem se také s Kateřinou Popovskou (dále Kate), která byla jeho podřízenou.

Seděl jsem u svého stolu, který jsem si odsunul od zdi pár centimetrů a speciálně pro sebe nastavil monitor. Milcho, mezitím co jsem šel na záchod, začal stůl přesouvat nazpět. Na to jsem mu řekl, ať to tak nechá, že mi to tak vyhovuje. Odpověděl, že si myslel, že to udělala uklízečka. Poté, zatímco jsem seděl u pracovního stolu, mi začal nastavovat monitor a vysvětlovat mi, jak je to ideální. V tom jsem ho zastavil s tím, ať to nechá na mě. Byl z toho zaskočen.

Došlo mi, že v této organizaci vládne tvrdý patriarchát.

 

Tvorba vzdělávacího plánu a co budu učit

Po příjezdujsem měl s Kate dvě schůzky. Vysvětlilami,o co se v projektu jedná. Řekla mi též, že mám začít pracovat na plánuhodin. Takémi oznámila, že zatím tento program nebyl realizován a je to poprvé.

Ztoho následně v průběhu realizace vyplynulo, že vyučování kurzů dig. kompetencí nebylo předem domluveno s žádnou školou a projekt byl pouze na papíře.

Ptal jsem se jí také, jaké by mělo být rozvržení hodin a kolik by mělo být předmětů a opakování za týden. Nic moc jsem se nedozvěděl, a tudíž jsem z toho byl zmaten.

Jako předměty pro výuku jsem si zvolil:

1. Počítačovou grafiku v Canvě,
2. Úpravu fotografií vAdobe Lightroom & Photoshop,
3. Tvorbu webový stránek přes platformu WordPress.

Každý předmět měl 18 hodin po 90 minutách. Každá třetí až čtvrtá hodina byla určena pro opakování, zpětnou vazbu a dokončení nedodělaného. Každá hodina byla jedenkrát za týden. První hodina byla úvodní a předala dostatek informací, aby si s jednotlivými nástroji mohli studenti hrát doma. Poslední hodina byla zaměřena na prezentaci „ročníkových“ projektů, které byly zadány na začátku. Celkem bylo 32 míst. 8 pro každý předmět s tím, že tvorba webu se opakovala 2× za týden.

Originální plakáty pro kurzy v rámci projektu Digital Compencies 4 all.

 

Problémy s vízem

Ještě před odjezdem jsem neměl podané vízum, neboť mi chyběly nutné dokumenty. Výpis z trestního rejstříku, který jsem zaslal přes Českou poštu do Severní Makedonie nedorazil včas. Tento výpis byl potřeba k získání dokumentace pro podání víza.

Když jsem volal na Velvyslanectví Republiky Severní Makedonie u nás, bylo mi sděleno: „Musíte přijet přijet osobně, nelze ty dokumenty poslat poštou.“ Poté, co jsem dorazil fyzicky na ambasádu se mě Pan velvyslanec zeptal: „Proč jste to neposlal poštou?“ Tímto způsobem se vyvíjela komunikace po celou dobu. Po určité době jsem s nimi vše začal potvrzovat e-mailem, neboť měli krátkou paměť o tom, na čem jsme se domluvili.

 

Poslíčkem místo učitele

Po pár dnech jsem s Milchem narazil na problém. Jednalo se o zadávání úkolů mimo rozsah mých povinností. Například různé administrativní záležitosti a nebo též kupovaní a dovoz piva z obchodu do kanceláře pro jeho osobní spotřebu. Tyto činnosti narušovaly moji přípravu na kurzy. Po pár dnech, v průběhu řešení nějakého problému na bytě, mi zavolal Milcho a zeptal se mě zdali mám řidičák a zdali mohu řídit. V té chvíli jsem cítil, že mi to není opět příjemné. Zaseknul jsem se a zeptal se ho, co po mě chce. Odpověděl mi, abych dělal řidiče někomu do Prilepu. Došla mi trpělivost. Řekl jsem, že mu nemohu aktuálně vyhovět a že si s ním chci promluvit o této záležitosti v kanceláři.

V kanceláři jsem mu s nervozitou sdělil, že pro něj nemohu dělat činnosti, které nesouvisí s náplní práce a že zasahují do tvorby kurzů. Na to mi odpověděl, že si myslel, že mě může požádat o cokoliv. To mě zaskočilo.

Po určité době jsem zjistil, že to není jenom o tom mu říci, co mi vadí, ale též trvat na tom, na čem jsme se dohodli a vyžadovat to. Tudíž toto zadávání nesouvisejících povinností se ještě mnohokrát opakovalo. Až s trváním na naší domluvě se situace zlepšila.

 

Podpora ze strany Sfery

Milchoi Kate jsem žádal o podporu. Tou bylo potřebné vybavení pro hodiny,prostory pro kurzy, tisk plakátů atd. Pro mě zcela šokující rada přišla od Kate.Prý, že mám začítkurzy propagovat, i když zatím nebylo jasné, kde se fyzicky budou konat. Na škole, kde se Kate domnívala, že se budou konat, nás nepřijali a nechtěli o tom slyšet.Byrokratická a hierarchická stěna mezi mnou a ředitelem školy byla tak veliká, že jsem ji mohl vidět. Ředitel řekl,máme přijít za měsíc.To bylo někdy na začátku září.

Žádal jsem o tisk plakátů a nebo nákup potřeb. Vše skončilo u slibů. Slíbili, ale nebyli schopni je dodržet. Po zopakování toho, na čem jsme se domluvili, na mě Milcho zíral jako vyoraná myš se svým permanentním úsměvem. Jiný výraz ve tváři neznal.

Cítil jsem se z toho nesvůj a neporozuměl jsem tomu, proč nejsou schopni splnit, to co slíbili, když sami tento projet napsali a vzali na to dotaci z Evropské unie.

Po jednání se střední školou, které nikam nevedly, jsem se rozhodl, že jediná možnost je organizovat kurzy v kanceláři Sfery. Čas běžel a bylo potřeba tento problém co nejrychleji vyřešit. Pro kurzy jsem též potřeboval více notebooků, zvýšení jejich výkonu a též hosting pro studenty. Opět to skončilo u slibů a nic nebylo vykonáno.

 

Divoká balkánská hádka

Jednou ráno, asi v půli září, jsem požádal Kate, aby mi dala mixér a notebook, které mi slíbila. Když jsem ji s tím oslovil, vypadala nervózně. Dala mi mixér a k notebooku měla dlouhý proslov o tom, že se hádala se svou matkou, zdali mi má půjčit její osobní notebook nebo ne. Tvrdila, že jsem na ní tlačil. V té chvíli jsem si uvědomil jednu charakteristiku Makedonců a to, že se snaží vždy vyhovět požadavkům ostatních bez ohledu na své vlastní zájmy. V daném okamžiku jsem ji odpověděl, že je to její vlastní rozhodnutí, zdali mi vyhoví či ne. Bublal ve mně také vztek na Milcha a jeho neschopnost plnit, to co řekl.

Poté přišel Milcho aoznámil, žesebude společná schůze. Doba mezi diskuzísKatea společnou schůzí mi dala možnost přemýšlet. Kateřina převážně splnila, co slíbila a já si vylíval svou frustraci na špatné osobě.Rozhodl jsem se sito napsat napapír.Na papíře bylo napsáno, co mi vadí, kdy se tato situace stala a jakou si představuji nápravu. Chtěl jsem tosdělitMilchovi před ostatními obzvláště předKate.

Schůze započala a já přednesl, co trápilo mou duši. Schůze se zcela zvrhla v třičtvrtěhodinovou divokou balkánskou hádku, kde lítaly vzduchem neuvěřitelné výroky.

Mezi nimi zazněly ze strany Milcha: „Do bytu, kde bydlíte, si budu chodit kdykoliv, protože jsem si ho pronajal,“ anebo: „Budu tě posílat kam chci, kdy chci a ty to uděláš.“

Ze strany Kate to bylo o mé neúčasti na místní aktivitě: „Chceme, aby si byl součástí našeho týmu a chodil s námi na naše akce.“ V té době jsem se plně připravoval na přednášku o České republices výběrem české kuchyně a nápojů a nevycházel mi čas na dělání něčeho jiného. To jsem ji sdělil s otázkou: „Kdo se za mě připraví na tu přednášku? Kdo jim řekne, že jsem se nepřipravil? Ty?“ Poté zaznělo ticho, které mi dalo najevo, že z tohoto úhlu pohledu o tom nepřemýšlela.

Po kvalitní dramatické divadelní hře jako od Shakespeara jsem pochopil, že i když mi z tónu hlasu Kate bylo mnohokrát jasné, že jí vadí stejné věci jako mě, raději se rozhodla chránit organizaci a své postavení v ní, než by dala za pravdu faktům. A jako vždy na konci těchto diskuzí zazní věta: „Kdykoliv nám řekni, jak ti můžeme pomoci. Můžeš se nám svěřit.“

Ano, dokud to neohrožuje je samotné. Při boji o své teritorium a své postavení jsou lidé schopni použít všechny dostupné špinavé komunikační techniky (obviňování; měnění stanovisek; popírání; zbavování se zodpovědnosti; osobní narážky atd.) Někdo k dosažení těchto cílů využívá slova, jiní zastrašování, v některých zemích se lidé navzájem střílí.

 

Co bylo dál? Slova, zastrašování nebo střelba?

Pokračování v příštím díle…