Ukrajina - Sedm jazyků (5)

                  Evropská snídaně, vajíčka, párky a fazole, kafe a může se vyrazit poznávat Lviv. Potkávám se s Olou ze včerejška. I když umí polsky, ukrajinsky, rusky a trošku anglicky malinko si nerozumíme. Její úsměv a smích to ale vynahradí. Studuje na zdejší univerzitě cestovní ruch a je velice znepokojena situací na Ukrajině a přeje si, aby Ukrajina byla součástí Evropské unie. S tímhle názorem jsem se setkal skoro pokaždé když se o tom mluvilo. Bylo vidět smutek v očích všech Ukrajinců, které jsem potkal. Jako národ jsou patrioti, kteří budou bojovat až do konce za svoji nezávislost a svobodu. Jejich národní hrdost je silnější než jakákoliv armáda.

          Jdeme se podívat na Arménský kostel z roku 1363 s dobovými freskami a černý dům na náměstí Rynok. Náměstí Rynok zůstalo bez zásahů sovětské éry. Je to nejzachovalejší historické prostranství na Ukrajině. Na náměstí je věž z roku 1845. Lze jít nahoru a vidět město a impozatní okolí plné stromů a přírody.  Dále se scházíme s Dimou, který studoval filozofii a mluví sedmi jazyky.  S ním se jdu podívat na Lykačovský hřbitov, kde je pohřbeno mnoho významných osobností. Byl založen na konci 18. století. Leží zde i spisovatel a reformátor ukrajinštiny Ivan Franko. Hřbitov je neskutečně rozlehlý, ani po hodině jsme nedošli na konec. Rozloučíme se a já si to mířím na náměstí Rynok, kde si dávám vynikající zmrzlinu. Podává mi ji krásná blonďatá Ukrajinka co studovala ruskou a ukrajinskou filologii a hledá práci. Prodej této lahodné zmrzliny má jako přivýdělek. Pistáciová plná oříšků a ananasová tak ananasová, že jsem si představil, že jsem na poli a sklízím ananasy do košíku. Rozloučíme se, jdu se jen tak procházet po městě oslněn krásami ukrajinských žen. K večeru jsme se vydali do Irské krčmy. Já, Světlana a další dva z Ukrajiny. Na stůl se nám dostala „Beer tower“. Obrovský sloup piva s vlastní pípou. Dali jsme se do řeči o tom jak by krásně mohl vypadat svět bez toho kdyby se lidi přestali nenávidět kvůli víře a odlišnosti. Jeden z nich, Petr, byl v zemích jako Afganistán, Pákistán, Hongkong či Indie. Ulice se mezitím plnily lidmi. Chvílemi jsem měl pocit jako by to byl malý Budapešť. Lidé všude okolo vás, bannery na vás svítí ze všech stran a vy si musíte probíjet cestu přes hustý dav, který kolem vás proplouvá a vy cítíte jeho živost, slyšíte jeho ruch.

Odkaz na celou FOTOGALERII: (nemusíte mít facebook účet):

KLIKNI!

Pokud vás mé vyprávění zaujalo a chcete slyšet více, přispějte mi na další cesty za poznáním.

Další cesta: Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán

Za příspěvek vám pošlu pohled či dovezu malý suvenýr a budu vás zásobovat dalším vyprávěním.

Číslo účtu: 1172380016/3030 , do zprávy pro příjemce uveďte své jméno a adresu

  Děkuji za podporu :)