Neuvěřitelná zkušenost v neziskovce Sfera international (II.)

Druhý díl mé neuvěřitelné zkušenosti v neziskovce Sfera international. Obsahy předmětů, vyučování z pohledu učitele a autorita. Problémy s vízem a absurdní byrokracií.  

Tento článek je druhý v trilogii o mé zkušenosti dobrovolníka, učitele, v Severní Makedonii v neziskovce Sfera international. Navazuje na vyprávění z prvního dílu. Pro lepší porozumění textu níže si přečtěte první díl.

Celková délka této dobrovolnické mise byla 8 měsíců, ale reálně jsem tam zůstal 4 měsíce a to z důvodu neshod v komunikaci mezi mnou a jejím šéfem, Milchem Duli, byrokratickými překážkami při vyřizování víza a jejich skrytému zájmu, o kterém v průběhu této série polemizujeme.Tato dobrovolnická mise byla realizována skrze program Evropský sbor solidarity (European Solidarity Corps), který je financován z fondů Evropské unie.

Krátké uvedení do děje

Odstavec níže navazuje na velkou balkánskou hádku, která proběhla mezi mnou a osazenstvem Sfery. Co bylo po ní? Slova, zastrašování nebo střelba? Čtěte dále.

Nová opatření a zlepšení situace

Po velké balkánské hádce jsem oběma řekl, že když nejsou schopni plnit, co slibují, ať mi raději řeknou, že nemají čas. Udělám si to sám. Od tohoto bodu jsem též začal naše konverzace potvrzovat e-mailema také jsem začal dělat zápisy z porad.

Věci se zlepšily. Dostal jsem upgrade notebooku, hosting a další věci.

Kurz Počítačové grafiky v Canvě

Obsahem tohoto kurzu bylo prolínání teorie grafiky (brand identity, barvy, tvary, typografiea pravidla designu) s jejím aplikováním na tvorbě různých grafických materiálů (Instagram a Fb pozvánka, logo, vizitka, letáky, infografika atd.)

Kurz úpravy fotografií v Adobe Lightroom & Photoshop

Tento kurz byl rozdělen do dvou částí. První z nich byla používání Adobe Lightroom na úpravy fotografií. Druhá část byla využití Adobe Photoshop pro komplexnější úpravy. Jednotlivé hodiny byly prokládány fotografickou teorií (expozice a kompozice, stíny a světlo, zlatý řez, teorie kombinace bareva color management, perspektiva, optické chyby atd.) V hodině studenti pracovali na praktických příkladech a uplatňovali teoretické poznatky při výběru a úpravě fotografií.

Kurz tvorby webových stránek WordPress

Obsahem kurzu byla teorie webových stránek s přímou aplikací při tvorbě jednotlivých částí. V rámci teorie byly probrány: technické pozadí webových stránek, klíčové koncepty WordPress, designerská pravidla tvorby webů, jak psát články, SEO, Google služby a WooCommerce. V průběhu kurzu byly postaveny tři webové stránky,na kterých se studenti jednotlivé koncepty učili. Těmito webovými stránkami byly: osobní blog, firemní webová stránka a e-shop.

Odložení kurzů o 23 dní

Z důvodu nejasnosti místa, kde měly kurzy probíhat a jaké notebooky měly být použity pro hodiny a celkově laxního přístupu ze strany Kate a Milcha (před divokou balkánskou hádkou) byl začátek kurzů posunut až na 27. 10. 2021. Nové plakáty jsem již netiskl, pouze jsem přelepil datum. Ve výsledku jsem byl rád, že se datum posunulo, neboť jsem měl více času na přípravu, kterou jsem potřeboval.

Propagace na školách

Kurzy jsem propagoval po středních školách v Bitole. Celkově jsem jich objel 6. Nejlepšího a vřelého přijetí se mi dostalo na střední technické škole Gjorgi Naumova. Zde jsem byl uveden k řediteli, který byl nadšen těmito kurzy a nabídl mi, že mohu projít jednotlivé třídy a kurzy propagovat s plakáty a letáky sám. S tím mi pomohl Dejan Patrnogik, školní psycholog, který mě bral z jedné třídy do druhé. V každé jsem přednesl o co se jedná a předal letáky s webovou stránkou,kde se mohli studenti registrovat.

Díky této velkorysé pomoci byla převážná většina registrovaných studentů z této střední školy.

Z důvodu velkého zájmu o tvorbu webový stránek přes WordPress byly otevřeny dvě třídy. Každá třída měla maximální kapacitu 8 osob. Celkové kapacita byla 32 míst. Na kurzy se přihlásilo 29 studentů a 22 jich přišlo na první hodinu.

Zahájení kurzů a jejich průběh

Konečně nadešel den zahájení kurzů, 27. 10. 2021. Bylo to pro mě něco nového a poprvé v životě jsem se postavil před studenty ve větším počtu než 2.

Na první hodině jsem též zjistil, že školní výuka v Severní Makedonii je na směny. Ranní a odpolední. Polovina žáků školy chodí dopoledne a polovina odpoledne. Tyto šichty se střídají každý měsíc. Tudíž to opět znamenalo předělávání již navrženého rozvrhu.

Prvních pár hodin jsem upravoval své reakce a chápání různých situací, které ve vyučování nastávaly. Mezi takové situace patřilo například odhad jakého charakteru jsou jednotliví studenti a jak reagují na pokyny či dotazy.

Jako příklad uvedu: Když jsem se zeptal zdali potřebují pomoc s tím na čem jsme aktuálně pracovali, část studentů odpověděla, že pomoc nepotřebuje a část, že potřebuje. Tímto způsobem odpověděli bez ohledu na skutečný stav věcí. Znamená to, že na tuto otázku odpovídali ne i když hotovo neměli a pomoc skutečně potřebovali.

Tento odhad charakteristiky jednotlivých studentů je podle mě velmi důležitý k tomu, aby učitel k jednotlivých studentům přistupoval tak, aby při výuce došlo ke kýženému výsledku. Také to považuji na činnost náročnou, neboť základem je poradit tomu, kdo chce a ten kdo nechce tak ho nechat být.

Na začátku jsem pociťoval, že mě studenti nevnímali jako autoritu. Co mě přišlo zajímavé je, že postupem času,  jim začal předávat určitou hodnotu (znalosti), jsem zažil přirozený přechod k postupnému získávání autority.

Na základě tohoto zjištění se domnívám, že je třeba, aby studenti viděli přínos ve vnitřních hodnotách a předávaných znalostech učitele. Vnitřními hodnotami nemyslím kecání o tom, jak si učitel sám o sobě myslí jak je dobrý, slušný atd., ale něco podvědomého. To, že jeho vnitřní hodnoty se reflektují v jeho práci. Lidé nepotřebují, aby jim bylo řečeno, kdo je slušný, férový, přinášející hodnotu (Jak to dělají mnohé marketingové firmy.) Lidé to poznají sami. Autorita je sekundární záležitost, která přijde jako reakce na předávanou hodnotu.

Přes počáteční navržení určité posloupnosti látky jednotlivých hodin jsem v průběhu kurzů dělal změny. Došlo mi, že prvotní řazení nevyhovuje mnou očekávané návaznosti a tomu, aby kurzy dávaly smysl jako celek.

V průběhu kurzu (WordPress) jsem si též uvědomil, že mé tempo může být občas příliš rychlé a přizpůsobil jsem to schopnostem studentů.

Občas se objevily kázeňské přestupky, které jsem řešil tím, že jsem studentům oznámil, ať počkají až zbytek studentů odejde. Poté jsem jim vylíčil k jaké situaci došlo, jakým způsobem to narušuje výuku a jak to narušuje celkový cíl těchto kurzů a jak si představuji nápravu. Při těchto konverzacích byl uplatňován přímý pohled do očí a potvrzení toho, že rozumí tomu, co jsem jim sdělil a že tuto situaci chápou. Poté byli vyzvánik odchodu.Tyto řešení kázně většinou vyústila v to, že tito studenti již na hodiny nepřišli. To přičítám tomu, že jejich motivace pro kurzy nebyla dostatečně silná a jejich mysl odbíhala do končin, které byly v rozporu s hladkým průběhem kurzů a jejich cíli.

V druhé polovině WordPress kurzu byli mezi studenty přítomni pouze ti, kteří měli opravdový zájem o získávání znalostí. To pro mě pocitově znamenalo lepší atmosféru pro výuku. Z toho usuzuji, že dnešní problémy s autoritou a školstvím obecně tkví v nedostatečné motivaci studentů a v zastaralých metodách vyučování a příliš velkém počtu žákůve třídě.

K čemu se v dnešní době učit výčet historický dat událostí, když vše je dostupné online? Pomůže nám to snad zjistitpříčiny a následky historických situací? A odpovědět na otázku proč? Myslím si, že ne.

Další problémy s vízem

Po jedné proběhlé hodině jsem podruhé letěl do České republiky vyzvednout si vízum (Poprvé jsem letěl vízum podat.) Vízum se mělo skládat z vízové nálepky v pasu a dokumentu dočasného pobytu. Bez dokumentu pro dočasný pobyt nebylo možné v Makedonii zůstat déle než 4 měsíce. Již před příjezdem na makedonskou ambasádu v ČR mi její zaměstnanci tvrdili, že žádný dokument dočasného pobytu nevydávají. To bylo potvrzeno též e-mailem, o což se postaral Milcho. Na mé opakované telefonáty o tom, že to mají vydávat vždy odpověděli, že nic takového nevydávají. I přesto, že všichni ostatní tvrdili opak. Druhá dobrovolnice pro tento projekt, Marit, dostala na ambasádě v Nizozemsku dané dokumenty bez problému.

Když jsem byl na autobusové zastávce ve Skopje v pátek večer a čekal na autobus do Vídně,přečetl jsem si e-mail od ambasády, že mají problém s tiskárnou a nálepku do pasu nemohou vytisknouta tudíž se v pondělí nemusím stavovat.

Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem nechápal, jak tohle mohou udělat. Napsal jsem jim upřímnou zprávu, co si o tom myslím. Moji domněnku, že člověk, který to měl udělat se k tomu dostal až v pátek večer, protože tato osoba je lempl, jsem si nechal pro sebe. Vízum jsem si měl vyzvedávat v pondělí a v úterý letět nazpět, abych stihl další hodinu výuky.

Vydání víza se kvůli tomuto problému posunulo o týden. O ten týden se též posunula výuka.Ten týden jsem zůstal v České republice. Další pondělí jsem dorazil na ambasádu a od pana Velvyslance (tak se skutečně podepisoval do e-mailů) dostal školení, jak se chovat k němu a jejich zaměstnancům. Jelikož v této chvíli již nemělo smysl se proti tomu vzbouzet, neboť již vše bylo hotovo, pokyvoval jsem hlavou a občas jsem narovnal jeho pokřivené vnímání reality. Co si ale pamatuji dodnes jsou jeho výroky: „Kdykoliv mohu rozhodnout o tvé deportaci anebo informovat vaše české úřady a sdělit jim, že tě v Makedonii nechceme.“ To mě fascinovalo, neboť, když jsem s ním komunikoval telefonicky a byl podávat dokumenty pro vízum, na to zdali může urychlit zpracování víza mi řekl: „To nemohu, není to v mých rukou, o všem rozhodují lidé nade mnou.“

Na dokument dočasného pobytu jsem se již neptal, neboť jsem z toho byl příliš unavený. Milcho mi sdělil, že se to dá vyřešit s ministerstvem v Severní Makedonii.

Z ambasády jsem si odvezl pouze vízovou samolepku v pasu, která platí 30 dní, dokud člověk nezíská makedonský občasný průkaz na základě dokumentu o dočasném pobytu.

Stížnost na ministerstvo

Po návratu jsem opět zašel na místní policejní oddělení, ale tentokrát již sám. Se svou již značnou znalostí makedonštiny jsem se byl schopen domluvit.Na policii mi sdělili, že potřebuji dokument o dočasném pobytu. Poradili mi, že mám zavolat na českou ambasádu.

Vysvětlil jsem jim celou situaci a to, že nemá smysl jim volat. Pan Inspektor mi na to odpověděl něco ve stylu: „To je v pohodě, to se vyřeší.“ V duchu jsem si říkal: „Jak?“ Tak tedy ne. Vytáhl jsem telefon a řekl jim: „Pojďme tam zavolat spolu,“ a jejich kancelář jsem neopustil. Na to následovalo nějaké poučování a jiné věci. Ovšem, volat se mu tam nechtělo. Nakonec z něj vypadlo: „Z ambasádou v ČR jsou neustálé problémy.a také:„Neber si to o osobně, to nejsi ty, ale naše garnitura.“V tom měl pravdu, ale jak tyhle kecy vyřeší problém s tím, že zde nebudu moci zůstat, to mi unikalo.Bez vyřešení tohoto problému mi v Makedonii zbývalo posledních 30 dní.

Po návratu do kanceláře mi na mé patálie Milchořekl, že mám být v klidu a počkat. V té chvíli se mi udělalo nevolno a měl jsem pocit, že tento člověk pochází z jiné dimenze. Vysvětlení pro tento laxní přístup najdete ve třetím a posledním díle této trilogie.

Napsal jsem tedy stížnost na ministerstvo zahraniční a ministerstvo vnitra Severní Makedonie. Po pár dnech se mi ozval člověk, který mě zachránil. Řekl mi, že mám dojet do Skopje, že mi tento papír dá a pokud budu mít na policejní stanici problémy, mám mu zavolat. Stal se zázrak. Měl jsem pocit, že je to jediný člověk, který mi v této šlamastyce chtěl pomoci. Byl jsem mu vděčný.

Krytí nekompetentního člověka

Bylo to v pondělí, kdy jsem byl ve Skopje. S tímto člověkem jsem se setkal u budovy ministerstva zahraničí. Poděkoval mu za dokument a vyjádřil svou vděčnost. Též mi potvrdil, že každá ambasáda má povinnost vydávat tento dokument. Nedalo mi to a vrtalo mi hlavou proč kryje toho, kdo neplní své pracovní povinnosti. Vysvětlil jsem mu kolik problémů mi to způsobilo a že to bude též způsobovat problémy nově příchozím a poté se ho zeptal: „Proč ho kryjete, když neplní svou povinnost?“ Na to mi odpověděl: „Jsem jeho nadřízený…“ Dále si dialog již nepamatuji. Jasné vysvětlení mi nepodal. Důvod proč ho kryje jsem se nedozvěděl.

Lempl stále na ambasádě

Dne 20. 4. 2022 jsem volal svému kontaktu z ministerstva zahraničí, zdali ta osoba, která zpracovávala mé vízum stále pracuje na ambasádě v ČR. Ano, stále tam sedí.

Další návštěva policejní stanice

Po návratu do Bitoly jsem zašel na policejní staniciaženě, která byla na oddělení pro cizince jsem dal tento papír. Nemohla tomu uvěřit, že jsem ho získal a s údivem nebo spíše děsem v očíchse mě zeptala: „Kdo ti to dal?!“ Na to já jsem s úsměvem na obličeji odpověděl: „Člověk z vašeho ministerstva zahraničí.“ Začala se probírat dokumenty a sdělila mi, že mi chybí potvrzení o platbě pro vyřízení občanky. Vrátil jsem zpět do kanceláře a díky bohu jsem tento dokument našel na stole.

Vrátil jsem se tam. Dal jsem jí to. Čekal jsem, co se bude dít. Poté se mě zeptala zdali mám rodný list. Zcela mě to posadilo na prdel. Nějaký svatý se na mě usmál, stačila ji kopie českého občanského průkazu.

Poté přišlo vítězství. Přešli jsme do místnosti vedle, kde mě vyfotografovala a dala mi potvrzení a sdělila mi, že se mám stavitza týden či 14 dní. Ve výrazu v její tváři jsem viděl smutek a rezignaci na tuto situaci.

Domníval jsem se, že zřejmě jí je z toho papírování zle nebo, že tam nemají mnoho na práci a tudíž si vytváří dotazováním na nesmysly umělou práci, aby se nezbláznila a naplnila svůj pracovní čas.

Záležitost byt

V týdnu předtím než jsem se vydal v pondělí do Skopje mi Milcho oznámil, že budou mít nového dobrovolníka, který bude bydlet u nás v bytě: „Je to muž a homosexuál, je v pohodě, znám ho,“ sdělil mi. V bytě předtím ještě žila dva měsíce princezna z Nizozemka (Její celé jméno mělo 4 slova.) O té též tvrdil, že je v pohodě. Nicméně, když jsem se vrátil jednou po víkendu z výletu, přestěhovala všechny mé věci. Požádal jsem jí o to, ať to nedělá. Na to mi odpověděla, že přesouvání mých věcí je v zájmu našeho dobrého soužití. Její denní rituál (princezny z Nizozemska) bylo blít ráno na záchodě a večer též a nebo brečet.

V bytě byly dva pokoje. V jednom jsem bydlel já a druhém Marit. Ta ho v pokoji nechtěla, tudíž přišla řada na mě a stěhování do jiného pokoje.

Měl jsem okolo jednoho dne nad tím přemýšlet. Jelikož mám občas problémy s pozorností, když mě ostatní lidé ruší při práci, mám rád určité nastavení světla a tepla v místnosti a v souvislosti s tím, jak náročná pro mě příprava na výuku byla, jsem si řekl, že bych to prostě nedal. Dělit se s někým o pokoj.

Na facebooku jsem do společné zprávy mezi námi (Milcho, Marit a já) napsal, že to nechci a že se ze svého pokoje nepřestěhuji a chci tam bydlet sám. Na to Milcho odpověděl: „Dobrovolníka k tobě do pokoje nastěhuji, ať chceš nebo ne. V pondělí ho tam vezmu.“ Zrovna v to pondělí, kdy jsem jel do Skopje pro dokument o dočasném pobytu.

Byl jsem pevně rozhodnut, že tak to nebude. Vybavil jsem se klíčem, kterým jsem si zamkl pokoj jako jedno z opatření před nevyhnutelným.

Další den, v pátek, před osudným pondělím, jsem dělal průvodce skupině dobrovolníků po Bitole. Požádal jsem Milcha zdali s ním mohu mluvit opět o této záležitosti. Nechtěl, že si o tom povykládáme poté. Požádal jsem ho znovu, ale prostě odešel. Nevěděl jsem co dělat, a můj mozek si zvolil variantu s tím, že pokud to nebude teď, nebudu dělat průvodce. Změnil názor, a šli jsme si promluvit do kuchyně hotelu Teatar, kde jsme se zrovna nacházeli.

Tam jsem mu znovu sdělil své osobní důvody proč to nemohu udělat (výše popsané). Na to mi dal negativní odpověď.

V této bezvýchodné situaci jsem pokračoval: „Pokud vstoupíš do mého pokoje v pondělí bez mého svolení, budu to brát jako narušení svého soukromí a oznámím to, včetně tvé neschopnosti plnit povinnosti a závazky vůči tomuto projektu Evropské unii.“

Poté mi odpověděl: „Jak chceš, všechno, co jsi doteď pro projekt dostal bude pryč. Všechno zruším.“ Já na to odpověděl: „Jistě, to je tvé rozhodnutí, nemohu ti v tom bránit.“

Co se stalo dále?

Dopadlo Thorovo (Milchovo) kladivo na projekt na který od Evropské unie inkasovali 13 660 € (333 577 Kč*)?

Pokračování a rozuzlení ve třetím a posledním díle…